toxicita a agresivita sklípkanů
Všichni sklípkani používají jed k lovu i k obraně. Každý sklípkan má jed s jinak velkou toxicitou. Některé druhy mají jako druh obrany hlavně uvolňování žahavých chloupků, některé kousnutí a vykopávání chloupků kombinují. Existují druhy a rody více či méně agresivní a jedovaté. Sklípkan jed používá k lovu tím způsobem, že oběť chelicerami zakousne a pustí do ní jed. Ten působí převážně na svalovou hmotu , nebo na dýchací systém oběti a ta zůstává částečně paralyzována a částečně jí újmu může způsobit zranění samotnými chelicerami.
Po paralyzování oběti do ní sklípkan vypustí trávící enzymy, které potravu vlastně mimotělně rozloží na tekutou kaši, kterou poté sklípkan nasává, neboť má velmi úzký jícen. Zbytek nestravitelných částí ( kosti, zuby, drápky ), pak v podobě kuličky odhodí.
Obecně vzato - sklípkan nedokáže svým jedem zabít zdravého dospělého člověka. Dětem, nebo nějakým způsobem nemocným lidem (např. alergikům), však může kousnutí způsobit velké problémy. Každopádně je velmi důležité být vždy opatrný.
Některé literatury uvádějí, že sklípkani např. rodu Brachypelma, nejsou agresívní, lze je brát do ruky a že se brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Je to sice pravda, ale pozor - i tito sklípkani mohou bolestivě kousnout, obzvlášť když jsou hladoví.
Po kousnutí druhem Brachypelma albopilosa, byl průběh otravy (u nezdravého člověka), popsán jako komplikovaný a dlouhodobě bolestivý. Bolest pokousané končetiny byla cítit až po rameno a trrvala skoro 3 neděle. Jednalo se o dospělou samici a pokousaný byl dospělý člověk. Podobné příznaky byly sledovány po pokousání druhem Brachypelma vagans.
Oproti tomu jsou velmi apatické druhy, jako např. Brachypelma emilia, nebo Brachypelma smithi. Tito pavouci se v prvé řadě skoro vždy brání uvolňováním žahavých chloupků ze zadečku. Celý rod Brachypelma lze i přes tyto spíše vyjímečné příhody považovat za velmi mírný.
Mezi klidné, neagresivní, avšak velmi rychlé pavouky patří prakticky celý rod Avicularia. Občas sklípkani rodu Avicularia namísto obranného postoje nastavují abdomen a střílí proti nepříteli svoje výkaly.
Mláďata rodu Avicularia spolu mohou žít v menších skupinách, ale předpokladem je dostatek potravy a u dospělců je třeba oddělit ze společného chovu samce od samic.
Oproti tomu – mezi agresivní a toxicky významné druhy patří celý rod Pterinochilus.
Například velmi rozšířený druh mezi chovateli Pterinochilus murinus, podobně jako sklípkani rodu Chilobrachis, silně zapřádají terárium a při vyrušení se ihned staví do obranného postoje a dupou předníma nohama o podklad. Při manipulaci rukou však většinou kousnou.
další agresivní a toxicky významné druhy, jako např. Stromatopelma calceatum, nebo Heteroscodra maculata žijí velmi skrytě. Stromatopelma calceatum si staví hnízda a zbytek terária příliš neopřádá, oproti tomu Heteroscodra maculata zapřádá podobně jako P. murinus prakticky celé terárium. I tyto druhy se brání jedovatým kousnutím a navíc jsou samozřejmě pekelně rychlí, ostatně jako všichni stromoví sklípkani.
Obecně lze mezi velmi agresivní sklípkany zařadit tyto rody: Pterinochilus, Poecilotheria, Stromatopelma, Heteroscodra, Citharischius, Selenocosmia atd..
Další rody, které lze zařadit mezi agresivní jsou např: rod Acanthoscurria, Haplopelma, Theraphosa, Hysterocrates, Megaphobema, Selenopelma, Phormictopus, atd…
Mezi mírnější, nebo velmi mírné lze zařadit rody Lasiodores, Lasiodora, Psalmopoeus, Avicularia, Brachypelma, Grammostola, Aphonopelma, Cyclosternum, Pamphobeteus, Vitalius atd.. U těchto druhů je třeba se mít při jakékoliv manipulaci i přes jejich mírnější povahu samozřejmě také na pozoru.
Rukou lze relativně bezpečně odchytávat pouze mírné druhy.
Komentáře
Přehled komentářů
koupím tri vzorky jedů různých sklípkanu pro toxikologicky rozbor, zaplatím, mail: westry97@seznam.cz
výzkum toxicity
(Tereza, 22. 10. 2010 17:57)